V Bosně a Hercegovině se díky ČRA stále více postižených lidí zbavuje společenského stigmatu
V Bosně a Hercegovině je bohužel stále převládajícím přístupem k postiženým osobám jejich segregace a umisťování do ústavů bez osobního přístupu a adekvátní péče. Těžko se pak integrují do společnosti a trpí špatnými životními a sociálními podmínkami. Většinová společnost je navíc vůči nim zatížena mnoha předsudky. Česká rozvojová agentura se proto snaží ve spolupráci s USAID a místními partnery jejich situaci zlepšit. Na příkladech a krátkých videoportrétech Darka, Šukriji, Saši a Majdy je vidět, že úspěšně.
Darko Višić z Banja Luky se po úspěšné léčbě na psychiatrii stal obětí společenského stigmatu a jen těžko se ho zbavoval. Darko se ale nevzdal a po domluvě se svou ženou začal navštěvovat místní sdružení Zajedno, kde poznal mnoho lidí s podobnými problémy, kteří ho hned přijali mezi sebe. Díky účasti na řadě workshopů se dle svých slov znovu narodil. „Postupně jsem začal získávat nějaké dovednosti a díky tomu mě angažovali v různých projektech a komisích pro ochranu lidských práv jedinců s duševním onemocněním,“ říká Darko, kterému se vrátilo sebevědomí a sebeúcta. Do sdružení Zajedno už v současnosti nechodí každý den a má tak více času na svou rodinu.
Ještě v roce 2011 bylo v sedmi fungujících ústavech Bosny a Hercegoviny umístěno 2 287 postižených lidí, z čehož 864 byly osoby s mentálním postižením. Převážná část z nich zůstávala v ústavech na delší časové období, často i více než pět let. V letech 2010 a 2011 opustilo ústavy dohromady jen 36 osob, které se vrátily do svých rodin, tři z nich se vrátily do svých komunit a 51 se jich přesunulo do jiných institucí.
„Snaha o zlepšení podmínek lidí se speciálními potřebami byla podporovaná ČRA v Bosně a Hercegovině již dávno. Udělali jsme řadu přednášek a workshopů, v rámci nichž byly sdíleny zkušenosti z České republiky s chráněným bydlením a zaměstnáváním osob zdravotně postižených (OZP). Ukázalo se ale, že podobný přístup jednoduše nestačí. Místní odborníci chtěli vidět také praktické ukázky práce s OZP a zejména pak potřebovali podporu při nastavení systematických změn. Připravili jsme proto kompletní dotaci zaměřenou na tři vybrané neziskové organizace, které již s tématem chráněného bydlení a zaměstnáváním OZP měly dílčí zkušenosti a snažíme se je postupně posouvat na vyšší úroveň,“ říká Eva Lacinová z ČRA a dodává: „Provádíme je vším – od přípravy koncepčních plánů, práce s příjemci až po jednotlivé každodenní odborné úkony. Teprve od roku 2012 je v Bosně a Hercegovině vidět změna v umisťování postižených osob, vznikají nová komunitní centra, kde jsou ubytovány osoby s lehčím postižením. Chodí za nimi sociální pracovníci, kteří dohlížejí na to, že se naučí samy o sebe postarat.“
Její slova potvrzuje příběh dvacetiletého Šukriji Memiševiće z Tuzly, který v chráněném bydlení žije již tři roky. „Jsem zde úplně samostatný a šťastný, že jsem mohl vyměnit pokoj v domově za byt, který sdílím se svým spolubydlícím. Nerad se flákám a snažím se být užitečný. Vždy jsem rád pomáhal druhým, a když na něco někdo z naší komunity nestačí, rád přispěchám na pomoc,“ říká Šukrija, který se kromě domácích povinností snaží najít novou práci a vše důležité zvládá jen s malou pomocí asistenta. Díky novému způsobu života tak nebude jen číslem ve statistice, ale užitečným členem společnosti.
Také Saša Šehić z Mostaru strávil většinu života v dětských domovech. Nebyl tam moc šťastný, mimo jiné proto, že nemohl o ničem rozhodovat. „V domově je mnoho lidí a není tam čas na výchovu jednotlivců s pomocí asistentů, kteří by se jim věnovali individuálně,“ říká Saša. Od roku 2011 žije v chráněném bydlení a s malou podporou asistenta začal žít samostatně. Dokonce ho i zaměstnali v místní kavárně. „V kavárně pracuji jako barman, ale nechají mě i obsluhovat. Jsem šťastný, že jsem začal pracovat a že mě zde všichni brzo přijali mezi sebe. Do budoucna si plánuji najít vlastní byt tady v Mostaru,“ dodává Saša.
Projekt Podpora začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti v Bosně a Hercegovině byl zahájen v roce 2016 a bude probíhat ještě v příštím roce. Projekt se snaží reagovat na potřeby bosenských center pro inkluzi osob se zdravotním postižením a dalších souvisejících aktivit. Spolupráce je realizována pomocí přenosu českých zkušeností a know-how zejména v oblasti zaměstnávání OZP, přičemž čeští experti figurují v projektu jako mentoři a konzultanti pro jednotlivé vybrané neziskové organizace a zajišťují vedení tzv. pracovních skupin. Činnost české strany v rámci projektu vhodně doplňuje projekt realizovaný americkou agenturou USAID, který je zaměřen na podporu vybraných neziskových organizací v oblasti vytváření komunitního bydlení.
O úspěšnosti projektu svědčí i příběh Majdy Zuhrić z Mostaru. Už deset let využívá služeb Sunce (Sdružení rodičů a přátel osob se speciálními potřebami). Centrum Sunce se stalo jejím druhým domovem a díky pravidelnému docházení se změnil i její život. „Předtím jsem nikam nechodila a byla jen zavřená doma. Tady je to mnohem lepší, mám tu přátele a taky jsem začala intenzivně studovat střední obchodní školu,“ říká Majda, která se kromě studia zabývá výrobou a prodejem podnosů, džbánů a dalších keramických předmětů.
Darko Višić z Banja Luky se po úspěšné léčbě na psychiatrii stal obětí společenského stigmatu a jen těžko se ho zbavoval. Darko se ale nevzdal a po domluvě se svou ženou začal navštěvovat místní sdružení Zajedno, kde poznal mnoho lidí s podobnými problémy, kteří ho hned přijali mezi sebe. Díky účasti na řadě workshopů se dle svých slov znovu narodil. „Postupně jsem začal získávat nějaké dovednosti a díky tomu mě angažovali v různých projektech a komisích pro ochranu lidských práv jedinců s duševním onemocněním,“ říká Darko, kterému se vrátilo sebevědomí a sebeúcta. Do sdružení Zajedno už v současnosti nechodí každý den a má tak více času na svou rodinu.
Ještě v roce 2011 bylo v sedmi fungujících ústavech Bosny a Hercegoviny umístěno 2 287 postižených lidí, z čehož 864 byly osoby s mentálním postižením. Převážná část z nich zůstávala v ústavech na delší časové období, často i více než pět let. V letech 2010 a 2011 opustilo ústavy dohromady jen 36 osob, které se vrátily do svých rodin, tři z nich se vrátily do svých komunit a 51 se jich přesunulo do jiných institucí.
„Snaha o zlepšení podmínek lidí se speciálními potřebami byla podporovaná ČRA v Bosně a Hercegovině již dávno. Udělali jsme řadu přednášek a workshopů, v rámci nichž byly sdíleny zkušenosti z České republiky s chráněným bydlením a zaměstnáváním osob zdravotně postižených (OZP). Ukázalo se ale, že podobný přístup jednoduše nestačí. Místní odborníci chtěli vidět také praktické ukázky práce s OZP a zejména pak potřebovali podporu při nastavení systematických změn. Připravili jsme proto kompletní dotaci zaměřenou na tři vybrané neziskové organizace, které již s tématem chráněného bydlení a zaměstnáváním OZP měly dílčí zkušenosti a snažíme se je postupně posouvat na vyšší úroveň,“ říká Eva Lacinová z ČRA a dodává: „Provádíme je vším – od přípravy koncepčních plánů, práce s příjemci až po jednotlivé každodenní odborné úkony. Teprve od roku 2012 je v Bosně a Hercegovině vidět změna v umisťování postižených osob, vznikají nová komunitní centra, kde jsou ubytovány osoby s lehčím postižením. Chodí za nimi sociální pracovníci, kteří dohlížejí na to, že se naučí samy o sebe postarat.“
Její slova potvrzuje příběh dvacetiletého Šukriji Memiševiće z Tuzly, který v chráněném bydlení žije již tři roky. „Jsem zde úplně samostatný a šťastný, že jsem mohl vyměnit pokoj v domově za byt, který sdílím se svým spolubydlícím. Nerad se flákám a snažím se být užitečný. Vždy jsem rád pomáhal druhým, a když na něco někdo z naší komunity nestačí, rád přispěchám na pomoc,“ říká Šukrija, který se kromě domácích povinností snaží najít novou práci a vše důležité zvládá jen s malou pomocí asistenta. Díky novému způsobu života tak nebude jen číslem ve statistice, ale užitečným členem společnosti.
Také Saša Šehić z Mostaru strávil většinu života v dětských domovech. Nebyl tam moc šťastný, mimo jiné proto, že nemohl o ničem rozhodovat. „V domově je mnoho lidí a není tam čas na výchovu jednotlivců s pomocí asistentů, kteří by se jim věnovali individuálně,“ říká Saša. Od roku 2011 žije v chráněném bydlení a s malou podporou asistenta začal žít samostatně. Dokonce ho i zaměstnali v místní kavárně. „V kavárně pracuji jako barman, ale nechají mě i obsluhovat. Jsem šťastný, že jsem začal pracovat a že mě zde všichni brzo přijali mezi sebe. Do budoucna si plánuji najít vlastní byt tady v Mostaru,“ dodává Saša.
Projekt Podpora začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti v Bosně a Hercegovině byl zahájen v roce 2016 a bude probíhat ještě v příštím roce. Projekt se snaží reagovat na potřeby bosenských center pro inkluzi osob se zdravotním postižením a dalších souvisejících aktivit. Spolupráce je realizována pomocí přenosu českých zkušeností a know-how zejména v oblasti zaměstnávání OZP, přičemž čeští experti figurují v projektu jako mentoři a konzultanti pro jednotlivé vybrané neziskové organizace a zajišťují vedení tzv. pracovních skupin. Činnost české strany v rámci projektu vhodně doplňuje projekt realizovaný americkou agenturou USAID, který je zaměřen na podporu vybraných neziskových organizací v oblasti vytváření komunitního bydlení.
O úspěšnosti projektu svědčí i příběh Majdy Zuhrić z Mostaru. Už deset let využívá služeb Sunce (Sdružení rodičů a přátel osob se speciálními potřebami). Centrum Sunce se stalo jejím druhým domovem a díky pravidelnému docházení se změnil i její život. „Předtím jsem nikam nechodila a byla jen zavřená doma. Tady je to mnohem lepší, mám tu přátele a taky jsem začala intenzivně studovat střední obchodní školu,“ říká Majda, která se kromě studia zabývá výrobou a prodejem podnosů, džbánů a dalších keramických předmětů.