V roce 2007 byl v Moldavsku zahájen projekt zahraniční rozvojové spolupráce ČR zaměřený na provoz center denní a domácí péče. Nyní v zemi funguje již 8 takových zařízení, a to v obcích Doroţcai, Cahul, Kišiněv, Ţaul, Bălți, Horeşti, Ceadîr-Lunga a Ștefan Vodă. Prostřednictvím center české rozvojové aktivity významně zlepšují život ohrožených skupin obyvatel Moldavska. Centra, zřízená ve spolupráci s moldavským Ministerstvem práce, sociální ochrany a rodiny a Ministerstvem zdravotnictví, poskytují sociální a zdravotnické služby jak klientům docházejícím do center, tak klientům v domácí péči. Jednotlivá střediska se starají až o 350 klientů ročně. Kromě toho dávají práci místním lidem a rozvíjejí dobrovolnictví. Realizátor projektu, Charita ČR, přibližuje příběhy klientů, kterým centra pomáhají. Zde jsou některé z nich:

Oleg Rencheci se narodil v roce 1974 v obci Taul. Hned po narození mu lékaři diagnostikovali hypofyzárnínanismus/trpaslictví v kombinaci s mentálním postižením. Následně ve věku dvaceti let osiřel. Naučil se tak žít v osamění. Když Charita ČR otevřela v roce 2013 v jeho obcii zdravotně-sociální centrum Sv. Iuliana, stal se jedním z prvních klientů. Léta čelil každodenním problémům, jako praní oblečení, denní hygiena či zdravotním problémům spojeným s jeho nemocí. Za poslední dobu se však mnohé změnilo. Díky pravidelnému docházení do centra Olegův strach a nedůvěra k lidem zmizely.

 

Manželé Maria a Andrej Deriughiny patří ke klientům Asociace Home Care již několik let. Bývalý lékař Andrej a učitelka Maria žijí bok po boku přes více než půl století. Oba prodělali mozkovou mrtvici a Maria je po operaci kotníku. Zdravotní sestra k nim dochází dvakrát týdně. „Jsme velmi rádi, že k nám Ala dochází dvakrát týdně – je naše slunce. Není nutné, aby se mi zlepšila ruka, stačí noha, abych mohla jít nakoupit, přinést kilo, dvě….,“ vypráví Maria, zatímco jí Ala pokládá na nohy magnety a dělá masáže. Andrej s Marií si také chválí malý lokální projekt financovaný českou ambasádou. „Oční lékařka nám změřila zrak a pak jsme dostali brýle. A to nám pomohlo. Já teď pořád čtu,“ říká Andrej. Každý má svou představu o tom, co udělají, až se jejich zdravotní stav zlepší. „Až budu moci chodit, půjdu do kostela,“ prohlašuje Maria. Její muž čeká na jiné potěšení: „Až budu moci chodit, půjdu do hospody na české pivo.“

 

Alioně je přes 20 let a využívá služeb denního centra Estera v Kišiněvě. Trpí degenerativním onemocněním projevujícím se poruchou hybnosti. Každý den dochází do centra a cvičí na trenažérech. Když se Aliona narodila, nikdo netušil, že zdravou dívku postihne v devatenácti letech onemocnění, které jí zkomplikuje život. A nikdo netušil, o co těžší bude se s onemocněním vyrovnat, pokud jí nebude na blízku člověk nejbližší. Před několika lety jí totiž zemřela maminka. Aliona dokončila dvanáct tříd školy a přihlásila se na univerzitu. Po prvním ročníku studia angličtiny a němčiny studium ukončila, neboť u ní propukla nemoc, projevující se poruchou hybnosti a tím i poruchou mluvení. Sotva mohla stát na nohou. Od prosince 2011, kdy začala každý den docházet do denního centra sociálně zdravotních služeb Estera v Kišiněvě, se její pohyblivost zlepšila. „Doktor říkal, že mám víc sportovat, jedině pohyb a léky je to, co mi může pomoci.“ Do centra chodí na masáže, posilovat a běhat na trenažérech.

Zdroj: Charita ČR, více informací na http://svet.charita.cz/kde-pusobime/evropa-a-postsovetske-republiky/moldavsko